Zarůžovělo se mi před očima. A pak zatmělo. Všude růžovo až červeno. Trochu jsem ztrnul. I do ruda se to kolem barvilo, ale zaplať Pánbů, ta rudá nebyla až tak rudá, jak jsme bývali doma zvyklí. Proč taky, Valentin nepřišel v prvomájovém průvodě z východu, ale dobelhal se k nám od Atlantického oceánu. Tak, už je to tady. Samé srdíčko, srdce, některé pěkně naducané. Samá láska, nebeskou nevyjímaje. Ona ta česká je vlastně nachlup podobná té americké. Je to žvatlání a lichocení je odlišné. Oni ti Američané, nevím proč, jinak píšou a jinak to čtou. Toužebné pohledy a pohlazení už je docela srovnatelné s tím naším. Ale ta paráda kolem dokola, ty hromady růžového papíru, ty hromady cukrovinek ve tvaru srdíček, inu Amerika. Čím větší země, tím větší hromady. Tím víc svinčíku do separovaného odpadu. Co tomu říkáš, Valentine? Ty svatý i ty bez titulu...
Co bych se nepřiznal. Miluju čokoládu. A kdo mi udělal v poslední době radost, byl Ježíšek. Nevím, jak se domákl, ale zase mi koupil krabici ručně vyráběných čokoládových bonbónů od soukromé firmy See's Candies San Francisco, která má svoji nevelkou prodejničku i tady v San Diegu. Kdokoliv tam přijde a stoupne si do tiché fronty labužníků, dostane pro ukrácení chvíle jeden bonbónek, někdy i dva, když si některý zákazník ne a ne vybrat a pořád jen koštuje a vrtí hlavou. Ale to postání stojí za to. Jsou to malá umělecká dílka co do tvaru i chuti. Mňam, mňam. Možná to cítíte i vy. Ráj v ústech, i v české hubě. Pohlazení pro všechny, mají tam sortiment i pro diabetiky. A jaký že mají sortiment? Já to odhaduju na více než stovku čokoládových plastik. A abych nezapomněl, manufakturu založila paní Mary See v roce 1921. Obrázek oné krásné staré dámy s brýlemi a šedivými kudrlinkami naleznete na krabici, do které vám vybrané pamlsky s usměvavou tváří personál ochotně zabalí.
Mohl bych se ještě vrátit do květinářství, které jsme v neděli odpoledne navštívili. I tady nás vítal Valentin. Konvičky na vodu se srdíčky, květináče se srdíčky, lopatičky se srdíčky, taštičky se srdíčky a spousta kytek a všechny od růžové po sytě červenou. Nádhera. Mám chuť se tam ještě vrátit a koupit si tu konvičku. Až bude Valentina, tak bych tu svoji lásku hned po ránu pokropil. Aby neuvadla. Jenže dolárky v kapse nemám a kdo ví, jestli si při mojí sklerose na ten svátek vůbec vzpomenu. Mohl bych si udělat uzel na kapesníku. Ale je papírovej, trhá se a po jednom použití se odkládá. Tak si asi nevzpomenu, no co, vzpomenu si příští rok. Ale vy, vážení čtenáři, nezapomínejte!