Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.12.: Za zážitky mezi svátky! Zvýhodněné vstupné a kouzelná atmosféra v zoo

21.12.: Přehled o brodských kostelech a církevních památkách nabízí kniha Církevní památky v Havlíčkově Brodě

20.12.: Vznikl největší bramborový salát. Potravinové banky ho rozdají rodičům samoživitelům, 100 porcí míří do kraje Vysočina

19.12.: Řidička osobního auta narazila do odstaveného kamionu, utrpěla zranění

19.12.: Vánoční výstava ve Svratce připomene oslavu svátků za císaře pána

19.12.: Sváteční a zimní plavby s lodí Horácko po Dalešické přehradě

19.12.: Staročeské vánoce na Michalově statku s ukázkami drobných řemesel a folklorním souborem Škubánek

19.12.: Policisté prověřili úmrtí třech mužů na Žďársku, cizí zavinění vyloučili

19.12.: Nový český rekord: Nejvíc lízátek získaných prostřednictvím charitativní sbírky

18.12.: Živý betlém ve Svratce zahájí příjezd králů na koních

18.12.: V jihlavské nemocnici přibyly dvě stovky parkovacích míst

18.12.: Rozchoďte bramborový salát mezi zvířaty. Táborská zoo má otevřeno i o Vánocích

18.12.: Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a cizinecká policie v Jihlavě omezí 23. a 30. prosince úřední hodiny

18.12.: Havlíčkův Brod vyhlásil architektonickou soutěž na plavecký bazén

13.12.: Vyšel nový sborník Havlíčkobrodska, věnován je Janu Žižkovi

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.12.2011
Koleda, koleda, Štěpáne...
Vůně smažených kaprů, lososů a žraloků pomalu vyprchává. Cinkot rolniček přehlušují poslední telefonáty s podrobným výčtem všech dárků, při nichž druhá strana tají dech a často nechápavě kroutí hlavou. Prožíváme jinou dobu. Brbláme, lamentujeme, nadáváme, i sprosťačíme, ale marná sláva, máme se. Kupíme před sebe hory drahých pitomostí a málem mizíme pod hromadami balících papírů. Radost nevidět. Ale zato je cítit omamující vzrušení z bezpočtu tajuplných krabic a balíčků. Hrabeme se přehršly načinčaných nicotností z dovozu i tuzemska a už už se vidíme, jak svět před námi žasne a poulí všechna svá kukadla. To čumíš, světe. Záviď sousede a třeba se i propadni. Nádoby separovaného odpadu budou hezkých pár dnů praskat ve švech.
Koleda, koleda, Štěpáne... Chudák. Co se mu tak asi vešlo do džbánu. A než upadl, ještě s ním musel pobíhat pěšky. A nakonec psi se na něj sběhli a koledu mu snědli. Co to bylo za dobu. A víte že se na ni pamatuju. A tůze rád si zavzpomínám. Všeho bylo pomálu. Jedna dvěknížky, čepice, ručně pletený svetr s jeleny. Kolikrát já tu knížku obracel, než jsem v ní poprvé zalistoval. S úctou jsem ji pokládal na noční stolek a dodnes mám některé vánoční knížky uschovány. To jsou mé poklady. Hromady dárků nahradily tenkrát hromady vyprávění. Tatínka, maminky, dědečka, babičky. Sedělo se a povídalo. Vánoční stromek svítil, v kamnech to praskalo a povídání nebralo konce. Dodnes vím, jak dědeček jezdil se psem Barikem pro selata až kamsi daleko za Černovice. Jak se jim jednou vozík převrhl a oni běhali závějemi a honili kvičící uprchlíky. Jak za pár krejcarů si udělal velkou radost na pouti a koupil si kusanec tureckého medu. Jak za první války běžel do útoku, když tu vedle něho dopadl granát a jeho c.k. spolubojovník upadl s roztrženým břichem a zoufale řval : Josefe zabí mě, Josefe..., ale on běžel dál, ale stejně tu blbou válku nevyhrál. Od té doby jsem věděl, že válka je veliká blbost. Babička, ta mluvila jen málo. všechno se točilo jen kolem dětí a hladu. A jak se vařila řepa, a jak se kradlo na polích, a jak si každý vážil kůrky chleba. Dodnes se mohu pochlubit, že se často přistihnu, jak sbírám po sobě drobky po snídani. A chleba, třeba toho jihlavského, toho si vážím vždycky, když se navracím domů z poza Pacifiku. To je pane chlebíček, to je vpravdě boží dárek.
Rád vzpomínám na vánoční čas. A věřte nebo ne, vzpomínky nestárnou. Kdeže je mým vytahaným svetrům s jeleny konec. Kdeže jsou tepláky sloužící později jako hadry na podlahu. Kdeže je i ta malá troška barevných balících papírů. Vzpomínky ale stále voní čerstvotou, nestárnem, včerejším dětstvím. I ta dnešní doba může být bláznivě kouzelná. Bez hromad blbovinek. Stačí se vidět a povídat si. Koukat na sebe na skypu a poslouchat jeden druhého. Jak tam na druhém konci světa bylo dneska po ránu chladno. Jak po odlivu v jezírkách na pobřeží Pacifiku zůstali krabíci a mušle a mořské hvězdice. Jak i letos ozdobily americký vánoční stromek české perníčky a české slámové věnečky a český betlém. Jak na Štedrý den přišel Ježíšek a druhý den ráno visely na krbu boty s pamlsky od Santa Clause. Dívám se na moje vnoučata tam kdesi daleko a mám nevýslovnou radost, že umějí nejen anglicky a španělsky, ale i česky dokážou popsat Ježíška a zavzpomínat. Česky zavzpomínat. Ono se česky vzpomíná jinak. Najednou, ať chcete a nebo ne, jste doma. Tam i tady. Všude jste doma. A to je dobře. To vydá za pět hromad dárků. To vydá na jeden krásně dlouhý čas až do příštích vánoc roku 2012.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)