Tak vida, nevida, spíš nevida, co dokáží všechny ty dálniční přivaděče a superdálnice jdoucí středem San Diega, kterými denně projíždějí miliony auťáků. Vždycky jsem si pochvaloval, že na každé křižovatce, kde jsem vyčkával na zelenou pro chodce, auta profrčí jedno za druhým a vůbec nesmrdí, jak tam u nás doma. Ani ten hluk se mi nezdál být nesnesitelným. A to už nechci psát o tom, že každý zdejší náklaďák, ať už s betonem, pískem, horou štěrku či nepořádku z nějaké demolice jede na stavbu či ze stavby jakoby jel z autosalonu. Většina těchto autoobrů má navíc chromované disky a ty se lesknou, jak babiččina klika po sidolu.
Prach jsi a v prach se obrátíš. Tenhle červíček z českého týdeníku mě začal hlodat až tady v Americe, prevít jeden. A hned mi připomněl zametání našeho betonového chodníku před domem a stejně tak krásného hladkého betonového chodníčku v předzahrádce. Něco na tom bude. Ať zametám kdykoliv, vždycky se práší. Jemňounký prášíček létá do silnice nebo do trávníku. Zatracený prášíček. Už se nedivím, když si někteří přistěhovalci z Evropy stěžují na zdejší podnebí: Je tady pořád zpropadeně nádherné počasí. Pořád modré nebe, kolik neděl ani nekápne! Doma proklínali pršení a sněžení a teď by dali nevím co za pár kapek deště a nepohody. Tak to s námi chodí. Jednou něco chceme a podruhé to samé zavrhujeme
Ale ten prášek, ten zatracenej neviditelnej prach, ten mi nedá pokoje. Před nedávnem manželka začala umývat okna v celém domě. Velké vitriny i docela malá okénka. Šla kolem jakási dáma s psíkem, chvilku kroutila hlavou a pak uštěpačně, nebo snad udiveně, poznamenala směrem do prvního patra - Že se vám chce, stejně se to za chvilku zase zapráší... Měla pravdu. Většina domů má okna nemytá, jak je rok dlouhý. Ono s těmi okny je tady potíž. Jsou jednoduchá. Většinou napevno usazená do rámu. Pár oken je šoupacích nahoru, dolů nebo do stran a před nimi jsou sítě proti hmyzu. Řeklo by se, okna na luftování. Na mytí oken v poschodí je třeba vzít žebřík, je třeba zavolat specialisovaného umývače. Ještě jsem neviděl majitelku, která by tady v okolí umývala okna ve vlastním domečku. Manželka si právě vzpomněla, že jednu viděla. Já neviděl žádnou, ani mexického umývače. Dokážu to pochopit, práší se tady každý den. A jednou, jednou určitě přijde den a okna opláchne přívalový lijavec. On je ožužlá, rozmatle jemné bahýnko do ztracena a vytvoří jakýsi film proti dotěrnému slunci. Když prahne a venku je 40 stupňů Celsia, příšeří se hodí. No, řekněte sami, hodí nebo nehodí. Tak vidíte, nebo spíš nevidíte...
Prach jsi. To jsem, samý prach. Zase jsem zametal nepořádek před velkým kontejnerem. Jako u nás doma, i tady se najdou nepořádníci. Odhazují kde co a ignorují odpadkové koše. Ale jsou tu i pořádníci a ti zase kde co dávají do odpadkových košů. Ale co s prachem. S tím neviditelným neřádem. A tak nás čeká, ať už jsme u Pávova nebo v San Diegu, že prach jsme a v prach se obrátíme. A pěkně to tady všem neviditelně zaprášíme...