V roce 2010 obec přistoupila k renovaci celé kapličky a k jejímu následnému slavnostnímu přesvěcení. Od tohoto okamžiku bude oficiálně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.
Svátek Nanebevzetí Panny Marie je nejslavnějším mariánským svátkem všech katolíků a oslavuje se dne 15. srpna. Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus.
Vystoupení Panny Marie na nebesa se slaví již od 5. století v Jeruzalémě a od 7. století v Římě. Později bylo s velkou okázalostí drženo ve Francii. U nás byl svátek v 50. letech komunistickým režimem zrušen. Motiv nanebevzetí Panny Marie nalezneme v průběhu staletí ve výtvarném umění i v hudbě. Zároveň je tato událost nejčastějším titulem zasvěcení mariánských kostelů. Stačí se porozhlédnout po okolí: minoritský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě nebo farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Matku Ježíše připomíná rovněž kostel Nanebevzetí Panny Marie v nedalekém Větrném Jeníkově a celá řada návesních mariánských kapliček na Jihlavsku.
Historie nevelké kapličky v Ústí se začala psát někdy kolem poloviny 18. století. Podívejme se nejdříve do dochovaných starých map tohoto kraje. Zajímavým dokladem je bezesporu mapa prvního vojenského mapování z let 1764 - 1768, kde je kaplička zachycena v podobě černého křížku mezi cestou vedoucí obcí a návesním rybníkem. Kostel sv. Václava v Branišově je na uvedené mapě vyznačen červeným křížkem.
Překvapivý je pohled na mapu stabilního katastru obce Ústí (Austie) z roku 1838, jejíž autor na kapličku úplně zapomněl. Uvažovaný prostor je zcela prázdný, jen nedaleko vodního toku z Bednářského do Návesního rybníka je zakreslen malý žlutý čtvereček bez symbolu kříže s parcelním čí. 44, což by ukazovalo na stavbu dřevěnou, snad haltýř či veřejnou studnu. Naproti tomu kostel v Branišově (Branschau) včetně tamní márnice stojící uprostřed hřbitova byly stavby zděné zakreslené tradičně barvou červenou. Mapy z dalších let kapličkám příliš nepřály. Jen kostel v Branišově byl znázorňován, často velmi nepřesně, coby obdélníček s křížem.
Velmi zřetelné a přesné bylo vyhotovení katastrálních map z roku 1896. Návesní kaplička v Ústí (Ousti) byla zakreslena červeným čtverečkem s křížkem a parcelním čís. 87. Nacházela se v těsném sousedství komunikace jdoucí obcí mezi domovní zástavbou a Návesním rybníkem, na jehož opačném břehu, blíže ku hrázi, zachytil geometr pamětní křížek stojící na tomto místě doposud. Porovnání map z roku 1838 a 1896 vede k doměnce, že autor mapy z roku 1838 skutečně opomenul zakreslit, neboť žlutý čtvereček s parcelním čís. 44 je zaznamenán na obou mapách na stejném místě a ukazuje spíše na veřejný výtok pitné vody nebo studnu.
Nejstarší pohled na kapličku v Ústí nám nabízí fotografie neznámého autora pořízená v závěru 19. století, uložená dnes v Museu Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Krytina byla tehdy viditelně šindelová, fasáda obílená, u soklu opadaná omítka, okolí nepříliš povzbudivé, cesta blátivá...
Písemné prameny kapličku v Ústí zmiňují až k roku 1770, kdy byla údajně vystavěna jako nevelký zděný objekt se zvoničkou. Nejstarší zvonek, o jehož původu není nikde zpráv, přetrvával patrně jeden a půl století bez vážnější újmy, než byl pro válečné účely rekvírován 4. října 1916. Jeho zvonovina byla později oceněna na 120,-K.
Na nový zvonek se vybíralo v roce 1922. Ve sborníku Zálesí k tomu učitel Jaroslav Mančal poznamenal: Zbožný soused Krátký, nemaje děti, daroval hodně peněz, soused Papež nechtěl však přispět ničím a zvoneček pak vztyčený na kapličce zvonil prý do světa - Krátkýmu hodně, Papežovi nic.
Uvedený zvonek byl za protektorátu zachráněn krátce před transportem do hutí a odvezen zpět ze sběrného střediska v Humpolci. Důvodem navrácení měla být skutečnost, že zdejší zvonek byl jediným prostředkem k upozornění obyvatelstva před blížícím se válečným nebezpečím či požárem. Podobně se podařilo zachránit jeden ze zvonů kostela v Branišově.
Dne 15. srpna 1946 se v Ústí konala tzv. Malá pouť během níž byla zdejší čerstvě opravená kaplička znovu slavnostně vysvěcena. Tato událost nepřímo potvrzuje tradici rozšířenou mezi zdejšími věřícími, že kaplička byla při této příležitosti zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.
Není bez zajímavosti, že kaplička v Ústí není zmíněna v žádné odborné publikaci, ani v soupisu nemovitých kulturních památek okresu Jihlava z roku 1999, ani v Bibliografii okresu Jihlava z roku 1988, kde u obce Ústí je uvedena pouze publikace Místní jména v Čechách od Profouse a Svobody a u obce Branišov je odvolání na pár pověstí uveřejněných v Jihlavských listech v roce 1892-3. Nic víc, nic méně. První zmínku o kapličce v Ústí nalezneme v souboru pořízeném pracovníky Muzea Vysočiny v Jihlavě v roce 2000, kde je popsána jako zvonice či návesní kaple bez zasvěcení. Není bez zajímavosti, že podle neznámého zdroje byla prý původně zasvěcena Maří Magdaleně, patronce žáků a studentů a mnoha řemesel, z nich valnou většinu v obci nikdo nevykonával. Její svátek se slaví 22. července.
Co říci závěrem? Návesní kaplička se zvoničkou obohacuje panorama nejedné naší vesnice. V minulosti opečovávána, později upadající do šedi a zapomnění. Bývala svědky nejednoho utrpení, nejedné radosti. Často se před jejím průčelím loučili vesničané s nebožtíkem a na cestu k hřbitovu jim nad hlavami vyzváněl malý zvonek. Jinde zas vyzváněli do nového rána, k polednímu obědu pod žhavým sluncem a spolu s přicházející tmou zval klekáním na kutě. Pečujme o naše kapličky, o bílé šperky dodávající lesku našim českým vesničkám. Postůjme tiše před odkazem našich neznámých předků a spolu s nimi vzdávejme hold krásám života.
V upomínku na zasvěcení kaple 25. září 2010