Prevet, abtritt, sekret, serehs, latrína. Prostě - záchod. Že to není vhodné téma pro povídání? Ani bych neřekl. Ono chodit v zimě přes dvůr, a třeba i v noci, na již zmíněné hygienické zařízení, věru, to nebylo nic příjemného. A vůbec. Co vlastně víme o soukromných prostorách včetně hygienických vybavení. Téměř nic. Těch historických prostor se dochovalo pramálo. Zachovalý prevet je k vidění na hradě Pernštejně nebo na zámku v Telči, zajímavý je abtritt na radnici v Jihlavě, ale ještě zajímavější by býval byl prevet objevený r. 1995 na domě ve Znojemské ulici č. 10. Žel, ještě před řádným prozkoumáním byl zničen. Ale byl. Umístěn v prvním poschodí v soutce mezi domy č. 10 a 8. Zděná stavbička na dvou kamenných konzolách, sedací deska, shozová šachta včetně podlahy ze dřeva, stříška šindelová. Stáří snad 14. či 15. století.
No co, řeknete si, záchod v domě. A přece. Prošlo mi rukama mnoho starých stavebních plánů z 18. a 19. století uložených v jihlavském archivu. A věřte, nevěřte, převládaly latriny či dřevěné kadibudky na dvorcích. V Čajkovského ulici, kde dvorky končily povětšinou u hradební zdi, stávaly kadibudky, někde jedna, někde dokonce dvě, zaklíněny v rohu hradební a dvorové zdi. Ani na jediném plánu nebyl záchod v domě. Výrazná změna nastala až ve druhé polovině 19. století. K dvornímu traktu byly přistavovány zděné nebo dřevěné přístavby s latrinami zakončené žumpou či septikem. Jinde byly latriny umístěny na dřevěných verandách v dřevěných přístřešcích. Takové pamatuji ještě v domě ve Znojemské ulici č. 20, kam jsme se po válce nastěhovali a nebo v domě v ulici Matky Boží č. 31, kde uvedený stav trval ještě koncem 50. let 20. století. Tehdy také většina domů ve vnitřním městě měla obvykle na jednom podlaží vždy jeden společný splachovací záchod a jeden společný vodovodní kohoutek na chodbě. Ke koupání sloužily plechové vany a voda se ohřívala na plotně v kuchyni, kde se veškerá hygiena následně odbývala. O tom by mohl vyprávět dům v Minoritské ulici č.1, kde jsem na přelomu 50. a 60.let bydlel.
A nyní se dostávám k neméně zajímavé části mého povídání, k situaci v židovském ghettu v Polné na přelomu 18. a 19. století. Tehdy tady stálo 32 domků obývaných židovskými rodinami. Počet obyvatel dosáhl v roce 1830 počtu 770 osob. Bylo tady přelidněno. Některé domy se podle gruntovních knih dělily až na devět dílů a částo docházelo i k rozdělení jedné větší místnosti na dvě části, což bylo vyznačeno na podlaze křídou. Ke zlepšení tohoto stavu došlo po roce 1848, kdy Židé získali rovnoprávnost a možnost stěhovat se mimo ghetta nebo do jiných míst. Počet židovských obyvatel v Polné poklest na 557.
Hygienu v ghettu zajišťoval špitál, rituální lázeň se studnou a nádrží na vodu, na malém náměstí kašna s vodou a velikým vodním korytem, ve kterém ženy praly prádlo a myly nádobí a ve kterém byli chováni kapři. Voda sem byla přiváděna z obecního rybníku. První domky byly dřevěné, postavené na kamenné podezdívce a podsklepené. Obsahovaly síňku, kuchyni, komoru a světnici. Štíty směřovaly do náměstí, což po velkých ohních bylo přebudováno. Štíty byly sňaty, střechy vystavěny podélně a mezi domy zbudovány ochranné protipožární zdi. Za své vzaly různé přístavky, loubí, někde druhá poschodí. Z malých oken zmizely železné okenice, které, jak uvedli pamětníci, zbavily ghetto zvláštního či jakéhosi pevnostního vzhledu. Malebnost různých zákoutí tak postupně, ale nenávratně mizela.
A další hygiena? V našem případě budeme hovořit o abtrittu, jak je psáno v gruntovních knihách. Hned v případě domu čís. I se v roce 1800 uvádí: v přízemí předsíň, pokoj s krámem, další pokoj, vstup do sklepa, kuchyň a za ní abtritt, záchod. V prvním poschodí obytná místnost s kuchyní a pavlač s abtrittem. Nutno dodat, že číslování židovských domů v ghettech se porovádělo římskými čísly. A tak v domě čís. II. byl zaznamenán v roce 1818 záchod, tentokrát zvaný serehs, s volným vstupem v přízemí. Uvedený stav trval ještě v roce 1885. Na čís. V. byl v r. 1829 společný záchod pro čtyři tamní majitele domu. Na domě čís. VII. byl registrován v r.1790 zděný záchod v přízemí. Na čís. VIII. byl r. 1844 řešen a vyřešen spor o svod ze záchodu v prvním poschodí, přes přízemí domu, do žumpy ve dvoře. V čís.X. byl záchod registrován na pavlači domu. Na čís. IX. byl v přízemí domu a na čís. XII. v přízemí a na pavlači. Pokud byl uváděn v přízemí či v patře, míval vstup ponejvíce z předsíně. Na čís.XXII. zaznamenán incident, majitelka domu vylévala z prvního patra špínu k sousedovi do dvora. A byla pokárána. V případě domu čís. XXIII. běžel kanál pod tamní parcelou, patrně dvorem, což dává tušit, že v ghettu existovala jakási kanalisace. A konečně, v případě domů čís. XXVI. a XXVII. byly latriny umítěny ve dvoře. Zajímavá je poznámka u domu čís.XXVIII., kde vedle záchodu v prvním poschodí existovalo ještě poschodí druhé a na něm bylo umístěno jisté "bidloví", což bylo zařízení na věšení a sušení sukna. Něco podobného bylo na jednom z jihlavských domů v
Hluboké ulici, kde se prádlo sušilo na provazech po celé šířce střechy
a pohyb služebné či pradleny zajišťovala dřevěná lávka opatřená zábradlím a nad vstupem stála dřevěná budka. A blížíme se k posledním domům polenského ghetta, na čís. XXXI. byl záchod registrován už v r. 1774 a podél posledního domu čís XXXII. vedla v roce 1831 otevřená a zapáchající stoka z ghetta dolů k místnímu potoku, což majitel nesl s nevolí a město proto nechalo postavit krytý kanál. A tím naše putování po abtrittech židovského ghetta v Polné končí. Není co dodat. Na tehdejší dobu to byl pokrok.
Mnoho se toho od těch časů změnilo. Stačí nahlédnout do knihy Lidová architektura - heslo záchod - v tradičním rolnickém dvoře zpravidla jednoduchý prkenný přístřešek s pultovou střechou postavený na hnojništi. Na Mladoboleslavsku ještě v 50. letech 19. století. Někde, podle autorů, udržely se takové přístřešky ještě po druhé světové válce. Aby ne. Dobře si na ně pamatuji na všech dědinách kolem Jihlavy. V obci Rounek stál jeden takový ještě v 70. letech 20. století. Dnes už je vídáme jenom zřídka u starších rekreačních objektů. Píše se rok 2010. Přesto znám ještě jeden hezky vyhlížející domek, na jehož dvorečku dodnes stojí vzdušná prkenná kadibudka...