Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.12.: Za zážitky mezi svátky! Zvýhodněné vstupné a kouzelná atmosféra v zoo

21.12.: Přehled o brodských kostelech a církevních památkách nabízí kniha Církevní památky v Havlíčkově Brodě

20.12.: Vznikl největší bramborový salát. Potravinové banky ho rozdají rodičům samoživitelům, 100 porcí míří do kraje Vysočina

19.12.: Řidička osobního auta narazila do odstaveného kamionu, utrpěla zranění

19.12.: Vánoční výstava ve Svratce připomene oslavu svátků za císaře pána

19.12.: Sváteční a zimní plavby s lodí Horácko po Dalešické přehradě

19.12.: Staročeské vánoce na Michalově statku s ukázkami drobných řemesel a folklorním souborem Škubánek

19.12.: Policisté prověřili úmrtí třech mužů na Žďársku, cizí zavinění vyloučili

19.12.: Nový český rekord: Nejvíc lízátek získaných prostřednictvím charitativní sbírky

18.12.: Živý betlém ve Svratce zahájí příjezd králů na koních

18.12.: V jihlavské nemocnici přibyly dvě stovky parkovacích míst

18.12.: Rozchoďte bramborový salát mezi zvířaty. Táborská zoo má otevřeno i o Vánocích

18.12.: Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a cizinecká policie v Jihlavě omezí 23. a 30. prosince úřední hodiny

18.12.: Havlíčkův Brod vyhlásil architektonickou soutěž na plavecký bazén

13.12.: Vyšel nový sborník Havlíčkobrodska, věnován je Janu Žižkovi

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.2.2008
Kdo byl Josef Jiří Švec
O nejznámější legionářeské osobnosti byl napsán nespočet poutavých článků, natočen film a pronesena řada oslavných projevů. Neméně zajímavý je pohled do strohé vojenské kartotéky příslušníků zahraničního vojska, v našem případě do karty plukovníka Josefa Jiřího Švece. Výpis byl zaslán Ministerstvem národní obrany v Praze 31. pěšímu pluku Arco v Jihlavě dne 11. listopadu 1933 a byl doplněn o údaje ze záznamu o průběhu služby a účasti v bojích, taženích a o zvláštním poslání jmenovaného.
Příjmení Švec, křestní jméno Josef, pravoslavné Jiří
osobní čís. 7665
Jméno otce Vojtěch, matky Marie
Datum a místo narození : 19. červenec 1883 Čenkov
Zaměstnání : učitel, vzdělání gymnasium
V bývalé rak. armádě sloužil u pluku : 81. p. pl. v hodnosti náhradní záložník
Kdy a kde byl zajat : žil před válkou v Rusku
Průběh vojenské služby v čs. zahraničním vojsku v Rusku:
24. srpna 1914 přišel z Charkova a zapsán do České Družiny v seznamu střelců 2. setniny
28. září 1914 složil přísahu
9. října 1914 se s Družinou odebral na bojiště
25. října 1914 Družina vstoupila do služeb III. armády
1. ledna 1915 povýšen ze střelce na desátníka
5. března 1915 povýšen na četaře
4. května 1915 odvelen ke štábu 24. korpusu
18. května 1915 povýšen na praporčíka
22. května jmenován mladším důstojníkem 2. roty
23. července 1915 vyznamenán medailí sv. Jiří IV. stupně, č. 351077
25. července 1915 odejel k první půlrotě 2. roty ke štábu 12. korpusu
26. října 1915 obdržel od náčelníka 19. pěší divize jednoměsíční dovolenou s požitky do Jekatěrinodaru
2. listopadu 1915 vyznamenán řádem sv. Stanislava III. stupně s meči a stuhou.
27. listopadu se vrátil z dovolené
19. prosince 1915 mu velitelem 19. pěší divize vzdán dík za službu
31. prosince 1915 přejmenována Česká Družina na Česko-Slovácký střelecký pluk
Od 28. ledna 1916 do 29. února 1916 dočasným velitelem 2. roty
6. května 1916 Česko-Slovácký střelecký pluk přejmenován na 1. Česko-Slovácký střelecký pluk
3. června 1916 vyznamenán řádem sv. Anny IV. stupně s nápisem Za chrabrost
Od 13. června do 7. srpna 1916 dočasným velitelem 2. roty
7. srpna 1916 jmenován velitelem 8. roty
4. ledna 1917 carským rozkazem ze 4.1.1917 povýšen na podporučíka se stařešinstvem od 18. září 1915
21. července 1917 přejmenován 1. čs. střelecký pluk na 1. čs. střelecký pluk Jana Husi
30. července zvolen členem důstojnického soudu cti
3. srpna 1917 jmenován pomocníkem správce plukovního hospodáře
29. srpna 1917 jmenován skutečným velitelem 3. praporu
30. srpna 1917 přijal velení 3. praporu
4. srpna 1917 rozkazem armádě a loďstvu ze 4.8.1917 povýšen na poručíka se stařešinstvem od 27. března 1916
27. října 1917 rozkazem 1. střel. divisi z 27.10.1917 vyznamenán křížem sv. Jiří IV. st.
Od 8. do 30. listopadu 1917 přidělen k OČSNR
18. prosince 1917 jmenován náčelníkem garnizonu města Griceva od 18.12. 1917 do 21.1.1918
Od 27. prosince 1917 do 6. ledna 1918 přidělen k OČSNR
12. ledna 1918 převzal opět velení 3. praporu 1. stř. pluku
25. ledna 1918 mu byl svěřen dohled na zřizování střílny
25. květen 1918 zatímním velitelem 1. střel. pluku od 25.5. do 12.7.1918
Od 27. do 29. června 1918 zatímním velitelem 1. střel. divise
12. července jmenován pomocníkem velitele pluku
27. srpna 1918 povýšen na plukovníka
31. srpna 1918 na základě rozkazu čs. arm. sboru č. 100 D § 1 jmenován skutečným velitelem 1. střel. pluku
1. října 1918 předal velení pluku kpt. Kutlvašrovi
11. října 1918 znovu přijal velení pluku
17. října1918 na základě rozkazu čs. arm. sboru č. 114 § 4 jmenován velitelem 1. střel. divise
17. října 1918 se ujal velení nad 1. střel. divisí
25. října 1918 zemřel sebevraždou zastřelením
29. října 1918 pohřben na hřbitově v Čeljabinsku
Jako dobrovolník České Družiny a později jako mladší důstojník 2. roty Č.D. zúčastnil se pochodů, bojů a rozvědek proti rakousko-německým vojskům v rajoně 3. ruské armády a to u 19, 48, 49 a 102. pěší divise. Se Sokolskou komandou Č.D. prodělal rozvědky u 48. pěš. divise gen. Kornilova a ústup ruského vojska z Karpat (9. října 1914 - konec května 1917).
U Zborova velel 8. rotě 1. střel. pluku (19. června 1917).
Při odchodu čs. vojska z Ukrajiny zúčastnil se srážky s německými obrněnými automobily u Žitomíru, při čemž velel napadenému (t.j. třetímu) praporu 1. střel. pluku (25. února 1918).
V bojích proti sovětským vojskům velel 1. střel. pl. a vedl operace směřující k dobytí Penzy. 1. střel. pl. velel rovněž při dobytí Samary a řídil boje od Samary do Ufy a částečně i do Simbirska (28. května - 8. června 1918). Při dobytí Kazaně velel rovněž 1. střel pluku (6. července 1918). Řídil ústup čs. oddílů od Kazaně a jako velitel 1. střel. divise dirigoval vojenské operace své divise v samarské skupině.
Kromě uvedených vyznamenání byl vyznamenán řádem M.R.Štefánika Sokol s meči (Rozkaz M.N.O. Kleg. č. 26 ex 1923) a měl nárok na čs. válečný kříž, čs. revoluční medaili a medaili vítězství.
3. srpna 1919 k uctění památky plukovníka Švece, jehož jméno jest nerozlučně spojeno s historií čs. vojska na Rusi a zejména 1. střel. pluku, nazvána 8. rota 1. střel. pluku rotou Švecovou.
11. října 1924 byl 29. pěší pluk pojmenován 29. pěším plukem plukovníka Josefa Jiřího Švece.
Plukovník Josef Jiří Švec byl legionářem podle zákona ze dne 24. července 1919 č. 462 Sb.z.an. Legionářská služba započítána od 24. srpna 1914 do 25. října 1918, celkem: dvanáct roků, devět měsíců.
Takový byl vojenský život plukovníka J. J. Švece, život hrdiny, jehož ostatky byly nejprve uloženy 29. října 1918 na hřbitově v Čeljabinsku, potom dne 25. září 1933 převezeny do Prahy a tam slavnostně uloženy do Památníku osvobození na Vítkově, aby nakonec spočinuly na podzim roku 1940 tajně a ve vší tichosti v rodinném hrobě v Třešti.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)