Fotografa zaujalo přízemí domu č. 28. Vedle vstupních dveří do domu železná poštovní schránka. Takový domeček. Pamatuji se, že měl modrou barvu. A hned vedle obchod s firemním štítem Hynek - BIENENFELD - Ignaz. Ve výloze plakát hlásající výkup kůzlečích kůži. Česko-německý. Na třech stupíncích rozloženy různě tvarované kousky různobarevných kůží. A ve dneřích postava muže ve středních letech. Tmavé kalhoty, vesta, světlá košile s vázankou a rozhalený černý pracovní plášť. Ano, ten pán se skutečně jmenoval Hynek Bienenfeld. Byl rodák z Rohozné u Pelhřimova. Spolu s manželkou Olgou a synem Erwinem usadili se v Jihlavě. Nejdříve bydleli Na skalce a nakonec v ulici Svatopluka Čecha č. 12. Pan Bienenfeld podnikal úspěšně. Jeho roční obrat se pohyboval přes 600 tisíc Kč. Manželka se starala o domácnost a syn studoval na českém gymnáziu.
A stalo se. Přišel 15.březen 1939. Pan Bienenfeld byl ještě téhož roku zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora Dachau, kde 9.8. 1942 zahynul. Jeho obchod byl k datu 10.10. 1939 likvidován. Syn byl nucen odejít 28.6. 1940 ze školy a stal se dělníkem. Matka se dál starala o domácnost. Počátkem r.1941 museli opustit svůj domov v Jihlavě a byli násilně vystěhováni do Moravských Budějovic. Tady přežívali do 16.5. 1942, kdy je čekala cesta do sběrného střediska pro Židy v Třebíči. Přes 1.300 jich bylo soustředěno do budovy českého gymnázia, odkud odjížděli postupně ve dvou transportech do Terezína.
První transport odjel 18.5.1942. Bienenfeldovi jeli až druhým, 22.5. 1942, označeným Aw. V Terezíně se nestačili ani porozhlédnout a už za tři dny 25.5 1942 je odvezly dobytčí vagóny do Lublinu, kde neznámo kdy matka se synem zahynuli.
Z Třebíče do Terezína odjelo přes 1.300 Židů z tehdejšího Oberlandratu Iglau. Do svých domovů se jich navrátila šedesátka. Od té doby uplynulo už 71 let. Zapomínat ale nesmíme. Řada z nich byli Jihlavané. Naši spoluobčané. Příběh Bienenfeldových je jeden z mnoha těch tragických. Domů do Jihlavy se nevrátil žádný z nich.
Neodpočívají na jihlavském židovském hřbitově. Nemají žádný hrob. A oni v Jihlavě žili a pracovali. Zaslouží si naši stálou vzpomínku. Všichni si zaslouží alespoň malý kamínek na památník obětem holocaustu na jihlavském židovském hřbitově.