Zájemců k návštěvě této nemovité kulturní památky evid. čís. 5388 nebude patrně mnoho. Je stranou hlavních cest. Je přístupná po polní cestě. Je krásně zasazená do louky za Dolním mlýnem. Spolu s nemnoha přáteli ji navštěvujeme pravidelně už několik let. Teď se k nám přidal ještě host nežádoucí. Zloděj. Prašivec. Barbar. Úspěšně pokradl už téměř všechny kamenné krycí desky ze hřbitovní zdi. Nebude trvat dlouho a zdivo potrhá mráz a kameny se rozkutálí po louce ...
Tři stovky let tady zeď stála spolu s malou márnicí. Pamětníci pamatují ještě pár let po válce. A protože Židé nepřicházeli a nebyl kdo by něco málo poopravil, odhodlal se přijít první zlodějíček. Prvních pár kamenných desek si odnesl na svoje zápraží k chaloupce. Má je tam doposud. Před pár lety přišel další. Tomu se zalíbila kamenná část jednoho zdejšího náhrobníku. Použil ji jistě k něčemu ušlechtilému. Jak také jinak. Byla to pěkně tvarovaná žula. Krásný to podstavec pod něco stejně krásného... A nakonec náš nedávný host. Ten nepřišel. Ten přijel s nákladním autem louka nelouka. Bylo to nepochybně několik párů zdatných chlapských rukou, co rvalo desku po desce. Chvátat nebylo třeba. Daleko široko živáček. A úcta k hřbitovu. K židovskému. K dávno mrtvým, a navíc bez žijících potomků a příbuzných. Když někdo krade na židovském hřbitově, kdekoliv, na kterém koliv, určitě nemyslí na něco posvátného. Co je doma, to se počítá.
Také letos jsme se s přáteli sešli na zdejším tichém a kouzelném místečku. Bylo nás pět. Pan Poláček měl jistě radost. Určitě se spolu s Lewitem a Wassermannem dívali, jak nám to tentokrát šlo pěkně od ruky. Jenom jednu chvilku nás liják zahnal pod střechu. Ale potom zase vysvitlo slunko a tráva voněla a ptáci zpívali a potůček bublal v trávě a celý Větrný Jeníkov si užíval do sytosti volných sobotních chvil. My jsme totiž, ke vší té smůle, pracovali o sobotě 3. května L. P. 2008. A kdo pracoval? Není to chlubení, není to nic vyjímečného, všichni to děláme se stále neutuchající chutí. Tak tedy, nejdříve žena, paní Žáčková, a potom my ostatní, pánové Vlach, Jelínek, Dvořák a Vilímek. Celá jména by vyzněla neskromně. Snad až příště. Po podzimní úklidové návštěvě. To nás bude nejmíň - ale počkejme si až na ten podzim. Uvidíme. Zájemcům ještě na závěr sdělujeme, že jsme na hřbitově instalovali ceduličku s krátkou historii zdejších Židů sepsanou v jazyce českém a anglickém. A teď už doopravdy všem čtenářům krásný den a zlodějům, nechť si všeho nakradeného na židovském hřbitově ve Větrném Jeníkově až do smrti krásně užijí.