Čtenář jistě pochopil, že oním místem hmoždění asi tří desítek lidiček byl židovský hřbitůvek ve Větrném Jeníkově. Spíše, kousek za Jeníkovem, kousíček za starým mlýnem co nemele drahně let. Co pamatuje mlynáře a hrobníka v jedné osobě. Co zatraceně dobře všechno pamatuje, ale nic nikomu nepoví. Za to já mám zatraceně dost chutí se rozpovídat. Tenkrát byl krásný čas. Časný den naplněný krásným činěním. Kácely se suché stromy, řezaly ulámané větve, sekala tráva, vyváželo hnijící plesnivé lupení a stavěly se poválené pomníky.
Psal se rok 1998. To to utíká. Čas běží a běžel nejen lidem. Běžel i hřbitovům. Na zdejší však čas nezbýval. Na zdejší jakoby se paměť vytratila a cesta zarostla hložím. Né že by se o něm nevědělo. Vědělo. Tohle do té doby zanedbané místečko bylo zaevidováno mezi nemovité kulturní památky a dostalo číslo. A když je něco očíslováno, tak to s tím očíslovaným místem jde ať se děje něco a nebo se neděje vůbec nic. A tady se nedělo. Až do našeho prvního památného hmoždění se za krásou jednoho malého místečka, o kterém si troufám tvrdit, že patří ke skvostům naší krajiny. Zelení paličkovaná brož osázená časem broušenými žulovými kameny prokládanými jiskrným křemenem a trsy barvínku. A jmény a jmény těch, co kšeftovali dům od domu a rodili a láteřili a vůbec se chystali rozběhnout se světem až na samý jeho konec. Až sem. Na židovský hřbitov ve Větrném Jeníkově.
Práce a poesie. Taková jsou naše každoroční navštěvování. Naše rok co rok upocená hmoždění od jednoho konce ke druhému. Od ranní rosy po večerní stmívání s vůní vyhrabaného čista. To se to pak kouká, načuhuje, oči poulí na tu krásu krásoucí co naše utahané ruce dotáhly až do nádherna. A to všechno jen tak. Bez nároků na honorář, na pochvalný list. Jen těch drobných výtek co jsem musel vyslechnout od kolegů, že jsem párkrát o našem činění napsal pár řádků. Letmých zmínek. Aby se alespoň něco vědělo o těch, co chodí zdarma pro radost a pro krásu hrabat se v lupení a klopýtat s náručemi spadaných větví. To aby ta nemovitá kulturní památka byla dál kulturní a nemovitost zůstala dál nemovitou a očíslovanou.
Naše pracovní návštěvy střídají návštěvy náhoné, zvědavé, odborné a kontrolní. Mezi náhodné patří dvě návštěvy policie, která tady vyšetřovala krádež dvou náhrobníků a nedávno krádež takřka všech zbývajících kamenných desek chránících obvodovou hřbitovní zeď. Pachatelé zůstali nezvěstní. Mohou se radovat, mnout si ruce a nebo si vykračovat po vydlážděné hale své movité residence. Ale, pozor. Časy se mění. Při jedné naší náhodné návštěvě byla zaznamenána návštěva zcela ojedinělá, mimořádná, takovou tady nikdo z nás nepamatuje. Návštěva vlastníka. Přijel, určitě se dlouze a pečlivě rozhlížel a pak přistoupil k rozpadající se zdi a připevnil na ni nevelkou bílou tabulku s tímto česky psaným textem:
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV VE VĚTRNÉM JENÍKOVĚ
ZALOŽEN ASI V POLOVINĚ 17. STOLETÍ. MEZI PŘIBLIŽNĚ 250 DOCHOVANÝMI NÁHROBKY TÉŽ CENNÉ POMNÍKY BAROKNÍHO A KLASICISTNÍHO TYPU, Z NICHŽ NEJSTARŠÍ POCHÁZÍ Z R 1652. OBŘADNÍ BUDOVA ZBOŘENA. POHŘBÍVALO SE TU PŘEDEVŠÍM Z MĚSTEČEK ÚSOBÍ A HERÁLCE.
KULTURNÍ PAMÁTKA CHRÁNĚNÁ STÁTEM.
HŘBITOV VLASTNÍ A PEČUJE O NĚJ FEDERACE ŽIDOVSKÝCH OBCÍ V ČR.
Tak už to v životě chodí. Někdo chodí. Chodí a hrabe a nosí a uklízí a má velikánskou radost, jak se mu to jarní hmoždění zase vydařilo. Letos uplynulo 12 let od našeho prvního nadšeného zvelebování. Pracantů sic zpropadeně ubylo, ale zrodila se tradice. Jediný rok nebyl židovský hřbitůvek ve Větrném Jeníkově ponechán na pospas osudu. Tradičně nepřišel nikdo z místních obyvatel. Nikdy nepřišel ani vlastník s pečovatelem, aby shlédli onen nepřeberný a nepřehlédnutelný zástup pěti lidiček, kterak se na celý jeden den zabydlel na onom očíslovaném malém hřbitůvku, aby pak před setměním odešel naplněn nezměrnou pýchou tam kdesi u srdíčka, že udělal cosi velikánského na tak malém místečku uprostřed naší krásné Vysočiny.
Jeden z českých básníků nám chtěl věnovat báseň: Vám poděkování a lásku Vám... ,ale verše už nedokončil. Řekli jsme mu totiž, že s tím zvelebováním hodláme dál pokračovat, ať to poděkování nechá na pozdější dobu.