Především od těch, co nenesouc koledu upadli na ledu a psi se na ně nesběhli, ale my se jim chichotali za rohem. Pro někoho legrace, pro jiného bolestivé rovnání křehkých kostiček. Tak už to v životě chodí. Co si budem povídat. Já dneska upadnout na klouzačce, tak to raději nechtějte slyšet. Dneska je doba tvrdších výrazů a na druhé straně zase doba bez dětských klouzaček na ulicích.
Mimochodem, největší klouzačky byly v Havířské ulici. Tam se jezdilo i na šironkách, což bylo prkénko a na něm byly přidělány staré brusle zvané vintovky. Dojezd byl až ve Znojemské ulici, kde byl koloniál pana Pokorného. Znojemská ulice nebyla zdaleka tak frekventovaná, jako dneska. Aut bylo pomálu a spíše jezdily koňské potahy. A co bylo největší hrdinství, to když někdo podběhl pod koňským povozem táhnoucím dlouhé klády vzhůru na náměstí. Odměnou mu byl obdiv těch nejmenších a pár facek těch starých, na druhé straně chodníku a další nářez na zadek od rodičů, protože ani tenkrát se nic neututlalo. A někdy hrozil i pan učitel ve škole a bylo z toho tahání za vlasy za uchem, což zatraceně bolelo a klečení celou hodinu na dřevěném stupínku před tabulí ve třídě. Tam se vyznamenal jistý spolužák Z., ještě chodí po Jihlavě, a ten nám ostatním hrál maňáskové divadlo s kapesníkem uvázaným na uzel, který měl v zadní kapse tehdejších nejoblíbenějších dětských kalhot, což byly naducané tepláky jištěné dole a nahoře gumou. V zimě byly spuštěné až dolů, zjara se vyhrnuly pod kolena a byly z nich pumpky.
Dostal jsem obrázky zasněženého okolí Jihlavy. Měl jsem možnost vidět televisní záběry z fujavice na dálnici D1 a nebo zaváté cesty u Jičína. Koukal jsem na tu kalamitu v teple kalifornského podvečera a bylo mi, jako bych byl zase doma za oknem. A pak přišla paní domácí a sdělila mi jednu zimní příhodu ze současné zasněžené Ameriky tam kdesi na severu. Řidič jedoucí z návštěvy baru, kde o trochu víc přebral, sjel ze silnice, uvízl v závěji a usnul. Jel kolem policista a když uviděl auto, zastavil, prohrnul si cestu až k okénku a na muže s hlavou položenou na volantu zaklepal. Řidič procitl a vida vedle auta policistu a za autem blikající policejní vůz, rozhodl se ujet. Bleskově nastartoval a rozjel se. Auto zabořené v závěji sice stálo bez hnutí a jen zadní kola se protáčela po zledovatělém terénu, ale tachometr ve voze stoupal. Rychlost narůstala, 20 mil, 40, 60 mil. Policista byl patrně úžasný vtipálek, jinak si to nedovedu představit, po celou dobu, co auto svištělo, dělal, jako by utíkal vedle svištícího vozu. V momentě, kdy tachometr ukazoval 60 mil v hodině, policista silně zabušil na kapotu vozu a zařval: Zastavte a vystupte z vozu! Řidič sundal nohu z plynu a vypnul motor. Za pomoci policisty otevřel dveře a když vystupoval, zamumlal: Takhle rychle běžet jsem ještě žádného policistu neviděl..A protože zakrátko se ocitnul před soudcem a pak ve vězení, nepřestával se divit onomu rychlému policistovi, na kterého nestačil ani jeho perfektně jedoucí Ford.
Zima je krásná a veselá. Ne nadarmo si lidé přejí veselé Vánoce, veselý nový rok, a po dnešku měli by si přát i veselé závěje. Ať tady v Kalifornii, kde je odpoledne 26 stupňů Celsia nad nulou, tak v Česku, kde je v noci 15 stupňů Celsia pod bodem mrazu. Je třeba si pamatovat, že úsměv a kopřivu mráz nespálí!