Bydleli jsme za protektorátu v Židovské ulici, v nízkém domku ve dvoře. Dnes už nestojí. Tehdy také za moc nestál. Byl vlhký a zaváněl plísní. Vybavuji si svůj první vánoční stromeček. Smrček s papírovými jablíčky, bílými koulemi, domečky posypanými lesklým práškem a papírovým betlémkem u dřevěného podstavce natřeného stříbřenkou. Moje první knížka od Ježíška byla plná smutných myších pohádek. Brožovanou¨mi tehdy vyvázal pan Ruda, co měl po válce knihařství v Benešově ulici. Ještě ji mám schovanou. Rád bych v ní zalistoval a znovu zavzpomínal. Maminka mi z ní po večerech čítávala a já si dodnes vzpomínám, že často její četbu přerušovaly slzy na její tváři. I já býval rozesmutněn a něco z toho smutnění mi tam někde v hloubi zůstalo dodnes. Nikdy jsem o tom s maminkou nemluvil. Určitě to bylo tím, že jí maminka už ve třech letech zemřela a tatínek, stavitel, tehdy v Brně v Žabovřeskách, neměl na čtení pohádek ani pomyšlení.
A život šel dál. Bylo po válce. Stěhovali jsme se do nového bytu ve Znojemské ulici. Už také nestojí. Stával na místě dnešní rušné křižovatky u Znojemského mostu. Krásný dům. A což teprve ty poklady na půdě a nebo v altánku na zahrádce. Pánské cylindry a buřinky a dámské širáky a všelijaké roztodivné klobouky v tvrdých lepenkových krabicích převázaných barevnými stuhami. To se to trhalo a rozkopávalo, byli jsme zatraceně hloupí kluci. Dodnes si vzpomínám na smutné pokyvování hlavou stařičké paní Janoušové, co bydlela v přízemí. Hoši, hoši, šeptala zahleděna do časů c.k. mocnářství. A došlo i na staré čokoládové figurky v barevném staniolu, snad sloužily jako vánoční ozdoby. Něco málo se jich ochutnalo. Následky byly ale tragické. Všechny latríny v domě byly nadlouho obsazené. A pár záhlavkování přišlo až v podvečer, kdy se rodiče vrátili domů z práce. Vánoce byly krásné. Vánoční stromek byl vysoký, vysoké byly i zdejší stropy a kachlová kamna v kuchyni měla dvě trouby na pečení. Ježíšek přicházel pravidelně v šest hodin, rozsvítil svíčky na stromku, zapálil jednu prskavku, na gramofonu spustil Narodil se Kristus Pán a pak zazvonil, a v tom momentě tatínek otevřel dveře a ukázal k otevřenému oknu kudy před vteřinou Ježíšek uletěl. Ač jsme s bratrem letěli k oknu jako o závod, nikdy jsme ho neviděli. Dodnes nevím, jak Ježíšek vypadá.
Po vítězném únoru se dral do našich příbytků děduška maroz. Naštěsní nám jolku nepriňos, protože tatínek neměl pro něj pochopení a my dál věřili na Ježíška. Dokonce jsme dál chodili do kostela zpívat koledy a nechodili na náměstí, kde děduška rozhazoval dětem levné cucavé bonbóny zabalené v papírku a děti se o ně přetahovaly a on prý jednou, jsa pod vlivem alkoholu, sprostě jim činil, což Ježíšek by nikdy neudělal neb tam nahoře se nesprosťačí. To říkal náš dědeček, co chodil denně ráno na ranní bohoslužbu k minoritům v ulici Matky Boží a nestyděl se pokřižovat se, když za bílého dne míjel vstupní dveře do kostela a ulice byla přejmenována na Obránců míru. Já jen připomenu, že tou dobou řada našich známých vystupovala z církve a začala se zdravit Čest práci, ale stromek stavěli a snad se tajně domlouvali i s ježíškem s malým "j".
A naše nové vánoce v novém bytě v Minoritské ulici? Jako za stara. Tradice se držela. Tatínek zdobil stromek a Ježíšek byl u nás vždy nadšeně vítán, jako bychom byli na nějaké manifestaci. Jen jedno se změnilo. Než se otevřely dveře a my se vrhali nedočkavě na dárky pod stromečkem, Ježíšek ještě stačil spustit elektrický vláček, který pak bendil po oválné trati po celou dobu našeho trhání papírových obalů s nápisy - pro tatínka, pro maminku, pro dědečka, pro babičku. A všichni se radovali a smáli se a jenom dědeček s babičkou chvilku plakali a my s bratrem jsme se divili, proč brečí když dostali bačkory a tabák a pestrý šátek. To maminka si dlouze prohlížela hedvábnou látku na halenku a stále opakovala, proč si ten Ježíšek dělal takovou škodu v Praze v Darexu, kde ten dárek koupil za tak drahé české peníze.
A mně nezbývá, než se vrátit do naší malé vesničky. Do chaloupky k docela malinkatému umělému stromečku s malými slaměnkovými ozdůbkami, co mi i na stará kolena dělají velikánskou radost, jak za malička i za mlada. A dárky? Sedíme s manželkou v teplem vyhřáté světnici a pod dřevěným stropem klábosíme přes počítač s dcerou a vnoučaty v Kalifornii a posíláme esemesky synovi a známým do paneláků v Jihlavě.
Lidi, krásný vzhled je na ten Boží svět a na rozbředlé modravé pahorky naší Vysočiny. Proto přeju všem čtenářům REGIONALISTU krásné prožití všech vánočních svátků a hlavně zdraví a zdravý optimismus do dalšího roku, který nám zanedlouho zaklepe na dveře a donese nám pozvánku s cifrou 2011.