Většina uvedených hrobů se týkala zemřelých v období krátce před a po nacistické okupaci Jihlavy 15. března 1939. Tragické události tehdy znemožnily nejen stavět pomníky, ale často nebylo možné uspořádat řádný smuteční akt za přítomnosti rabína a pozůstalých. Navíc krásná obřadní síň jihlavského židovského hřbitova byla v noci ze 7. na 8. dubna 1939 vypálena a zdevastována místními německými fanatiky a v září toho roku byl gestapem zatčen a z Jihlavy odvlečen zdejší rabín dr.Arnold Grünfeld. Tragické období navíc umocňovalo poničení celé řady židovských obchodů a domů, neskrývaná nenávist mnoha německých obyvatel a celá řada narůstajících protižidovských opatření. Židovští obyvatelé byli vystěhováváni z Jihlavy do okolních českých měst a vesnic a nakonec také do Prahy.
Zdejší hrobník ukládal do země nejen zemřelé v rakvích, ale také urny s popelem, které poštou došly do Jihlavy z koncentračních táborů. Jmenujme Josefa Herzoga, který zahynul v Mauthausenu 2. září 1940 a urna byla uložena do hrobu 17.listopadu 1940. Jihlavský obchodník Wilhelm Furcht zahynul v neznámém koncentračním táboře 4.dubna 1940 a urna byla doručena do Jihlavy 20.června toho roku a uložena na zdejším hřbitově za účasti manželky Idy a syna Waltera, kteří potom 25.října 1940 byli násilně vystěhováni do Prahy a nakonec zahynuli v r. 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. Třetí urna došla do Jihlavy pod číslem 2371 z Osvětimi a ostatky v ní uložené patřily Egonu Spritzovi, který tam zahynul 16.dubna 1941. Uložena byla na zdejším hřbitově, byť jmenovaný v Jihlavě nepobýval. Tři urny byly uloženy na jihlavském židovském hřbitově, tři urny z koncentračních táborů. Ostatky dalších asi 1.200 jihlavských obětí holocaustu zůstalo bez pomníků kdesi v hromadných hrobech po celé Evropě.
Bílé štítky se jmény vystupují z čerstvě posečené trávníkové plochy jihlavského židovského hřbitova a choulí se pod stojícími náhrobníky těch, kteří svoji životní pouť zakončili ve svém městě ve zcela jiném čase. Na některých štítcích můžeme číst krátkou poznámku. Sestry Josefina a Wilhemina Adlerovi mají hroby vedle sebe. Spolu žily a podnikaly v Jihlavě, spolu 31. března 1939 spáchaly sebevraždu otravou svítiplynem ve svém bytě v Žižkově ulici č. 10/12. Sofie Epsteinová zemřela 29.července 1940 v jihlavské nemocnici na následky popálenin. Ve svém bytě v Havlíčkově ulici č. 7 se pokusila o sebevraždu upálením a polina se petrolejem.
Tragický osud potkal ing. Maxe Weisela, bývalého technika na Podkarpatské Rusi. Jeho žena Marta zemřela 8.listopadu 1938 a on byl krátce po okupaci vystěhován z Jihlavy do Telče. V říjnu 1940 byl zatčen gestapem na na následky krutého zacházení během výslechů zemřel 9. února 1941 v jihlavské nemocnici. Hroby obou manželů tak zůstaly až do dnešní doby neoznačené.
Prostý zelený trávník pokrýval hrob Emila Schindlera, majitele skláren v Antonínodole. Zemřel 1.ledna 1939. Jeho manželka Elsa byla v září 1939 vystěhována z Jihlavy do Poděbrad a nakonec zahynula r.1942 v koncentračním táboře v Trawnikách. Hrob Emila zůstal bez pomníku, hrob Elsy je neznámý.
Podobný příběh si můžeme připomenout nad hrobem Bedřicha Kohna. Zemřel doma 11. dubna 1940 a jeho žena Bedřiška byla 27. dubna, za pouhých 16 dnů po manželově úmrtí, vystěhována násilně do Prahy. Zahynula r. 1942 v koncentračním táboře v Sobibóru Ossowa. To vše se skrývá za nevelkým bílým štítkem na hrobě Bedřicha Kohna a stejně tak za podobnými štítky mnoha dalších našich židovských spoluobčanů, které si můžeme prohlédnout na zdejším židovském hřbitově. Žili mezi námi, Adolf Fischer a jeho žena Theresia, Hermina Felderová, Božena Wachtelová, Klara Silbersteinová, Emil Pollak, Rosa Kohnová, David Bondy, Regina Budlowská, Karla Friedjungová, Leo Gerold, Sigmund Lengsfeld a jeho žena Franziska, Ignaz Pokorny, Jakub Pollak, Josefine Ratingerová a Heinrich Thierfeld. Jejich hroby dostaly jména. V příštím roce se sejdeme znovu a pojmenujeme další zelené trávníkové plochy. Papír a umělá hmota dlouho nevydrží. Jednou je nahradí kamenné stély.
Zakončení celé akce proběhlo po dvou hodinách. Pak se všichni přítomní zastavili u pomníku židovských obětí první světové války. Naposled, pokud si vzpomínám, postály tady a okolí upravily děti ze školy z Velkého Beranova. Tentokrát jsme památku uctili minutou tichého postání a položením kytice. Po našem odchodu hřbitov opět opanovalo ticho a bílé tabulky se rozzářily do padajícího šera.