Baťa. Hledím na titulní stránku Jihlavských listů ze září roku 1935. Baťova služba veřejnosti v Jihlavě. Foto večerního osvětlení Baťova domu služby. Foto Jaroslava Beneše, vedoucího jihlavské Baťovy filiálky. Donedávna vedl Baťův dům v Praze a jeho manželka Zdenka, paní vytříbeného vkusu, jak se v článku uvádí, byla módní referentkou. Jihlavský dům tak bude veden po pražském vzoru. Zásoby prodejní proti dřívějšku budou rozhojněny ve všech směrech a to zejména o obuv orthopedickou a luxusní. Mimo to pěstění nohou, pedikuře v Jihlavě velmi zanedbávané, bude věnována mimořádná péče. Jak krásně se to čte. Inu, každá doba má svá kouzla. Ale pokračujme.
V novém jihlavském Baťově domě se očekává ročně až 300.000 spokojených návštěvníků, kteří zde naleznou vše, od tkaniček až k obutí nohou i automobilů. Proto byl dům vybudován nákladem více než 750.000 Kč s takovou důkladností a pohodlím, ne by je poskytoval jeho obyvatelům, ale jeho návštěvníkům a zákazníkům, neboť sloužiti lidstvu je vůdčí ideou jak velkého zakladatele, tak i dnešního representanta jména Baťa. No, řekněte, není to přímo impozantní závěr článku v Jihlavských listech roku 1935. A mohl by být i tečkou za zmizelou firmou Baťa z jihlavského náměstí v roce 2012.
Baťův dům. Odborníky špatně hodnocená stavba. A léty se realisovaly další. Přesto se ještě vraťme k onomu článku. Nezapomínejme, že se loučíme, ať už chceme a nebo ne, s dominantou jihlavského náměstí. Tak tedy. Demolici původního historického domu bývalé lékárny a vlastní stavbu prováděla jihlavská stavební firma ing. Emanuela Langa s 60 zaměstnanci. Ostatní práce si provedla firma Baťa. Podzemí domu mělo dvě patra. V nejspodnějším byl protiletecký plynový kryt pro 100 osob. Nad ním byla kotelna s dvěma kotly firmy Hahn z Bohumína a skladištní prostor pro pneumatiky. V přízemí byla prodejna o ploše 235 m2. Podél zdí bylo instalováno 130 regálů pro 6.500 párů obuvi a uprostřed stálo 8 skleněných pultů na punčochy, mazadla, tkaničky, hračky a orthopedické potřeby a pak 40 kovových křesel a v pozadí 5 boxů pro pedikuru. Najednou zde mohlo nakupovat až 300 osob. A co mě upoutalo v onom propagačním článků nejvíce byly "toilety k pohodlí obecenstva". Těch se dnes v mnoha velkoprodejnách nedopátráte, nemám pravdu? Ale pojďme dále. Od správkárny obuvi vystoupejme do prvního patra, kde byl byt vedoucího filiálky o 7 místnostech s prádelnou a východem na terasu. V druhém a třetím poschodí byly byty pro svobodné zaměstnance, odděleně pro muže a pro ženy. Čtvrté patro byla půda a sušárna. V domě bylo pět koupelen s plynovými ohřívači vody. Ústřední vytápění bylo parní. Dům osvětlovalo 65 m neonových trubic modré barvy rámujících obvod průčelí a písmena firmy Baťa v barvě zelené. Ve výkladech bylo instalováno 17 žárovek po 200 W a v prodejně 8 rovněž po 200 W.
Jak ten čas běží. Zmízely neonové trubice a na průčelí se objevil reklamní nápis Svit. Ze Zlína byl rázem Gottwaldov a pak se zase všechno sametově obrátilo. Ono se stále něco obrací, ale my pamětníci budeme navzdory novotám stále říkat u Kotenů, u Pekárků, u Fürstů, u Meinla. A budeme si stále dávat schůzky u Baťů. Kde taky jinde...