Vraťme se však do roku 1919. Za okny všech chalup ve Vyskytné blikají svíčky a nebo petrolejové lampy. V jedné rodině už mají dokonce baterku a nemusejí chodit do chléva s lucernou. Dne 4. října toho roku vyzkoušel zdejší mlynář August Siegl vůbec první elektrické osvětlení v celém mlýnském objektu, když předtím nainstaloval ve mlýně malou vodní turbinu s dynamem. O dva měsíce později pak postavil vlastní elektrické vedení dlouhé něco kolem jednoho kilometru a přes Farský kopec přivedl proud do obce, zatím jenom do chalupy čp. 30, kde bydlel příbuzný Josef Siegl. A protože proudu bylo ještě něco navíc, připojilo se 18. prosince toho roku ještě několik dalších účastníků v horní části Vyskytné. Panečku, to bylo slávy před vánocemi roku 1919.
Tím však naše vyprávění nekončí. Byť o proudu stejnosměrném se toho dodnes mnoho nezazpívalo. A možná, že vůbec nic. Radost z příchodu elektrického proudu střídavého však očekávali i zbývající obyvatelé Vyskytné. Proto dne 19. srpna 1923 přijel do obce ing. Friedrich Staka aby, kde jinde než v hospodě, informoval občanstvo o elektrifikaci štockého okresu včetně Vyskytné. Další jednání se konalo až 23. března 1925, ale k žádnému závěru se tehdy nedošlo. Bylo třeba vyčkat na stavbu hlavního vedení. Pak ale přišel 19. srpen 1925 a spolu s ním děsivá večerní bouře provázená strašlivou vichřicí. Jak uvedl kronikář, způsobila nejen obrovské škody v lesích, na polích i komunikacích, ale vyvrátila vedle stromů i sloupy a přerušila tak elektrické vedení z mlýna do vsi. Stejná pohroma přišla 18. května roku následujícího, kdy blesk uhodil do věže kostela sv. Vavřince a do stavení čp.1 a opět přerušil Sieglovo elektrické vedení.
Vyskytná stále trpělivě čekala na střídavý proud a zatím co se nepřestávala těšit, pořídil si zdejší pan farář Jan Prokeš vůbec první radiopřijímač. Prý třílampový přístroj s vysokou anténou.
A místo proudu, zase jenom schůze. Tentokrát se jednalo 25. listopadu 1928 o připojení celé obce na elektrickou síť ústřední elektrárny. A opět pohroma. Dne 2. února 1928 se protrhla hráz Sieglova mlýnského rybníku a rázem byla všude tma. A také zima. Teploměr ukazoval kolem 40 stupňů pod nulou. Stromy mrazem praskaly, nebylo uhlí, ale za to byly všude mimořádné školní prázdniny. Ale ani léto nebylo lepší. Kronikář popsal barvitě děsivé bouře a krupobití s kroupami velkými jako vlašské ořechy a místy dokonce jako vejce.
Rok 1930 se také nevyznamenal. 19. září bouře přelomila dokonce hned pět sloupů elektrického vedení na Farském kopci a tak nějaký čas svítili zase jenom ve mlýně. Až v závěrečném hodnocení roku 1933 najdeme odstavec nadepsaný OSVĚTLENÍ. Kronikář v něm doslova napsal:
Osvětlení je obstaráváno ponejvíce petrolejovými lampami a lojovými svíčkami. Z ústního podání vím, že první potrolejová lampa byla rozsvícena ve Vyskytné v roce 1862 v chalupě čp.13. Teprve po prusko-rakouské válce v r. 1866 se začaly hojně použítvat. V hostincích se také svítilo lampami lihovými. O napojení Vyskytné na elektrické dálkové vedení ze Želiva bylo stále jednáno. Dva objekty mají toho času vlastní elektrické osvětlení - rolník Josef Siegl čp.30 pohání dynamo motorem a dále pak svítí mlýn čp.35 stejnosměrným proudem. Pro nerentabilitu byla dodávka tohoto proudu do části Vyskytné zrušena. Téměř ve všech domácnostech mají již jednu a nebo více bateriových lampiček.
Konec zápisu. A střídavý proud stále v nedohlednu. Jen 16. dubna 1934 vystoupila teplota na 25 st. nad nulu, což prý od roku 1770 nebylo nikdy zaznamenáno. Radost však trvala jenom do 15. května, kdy uhodily dvoudenní kruté mrazy a lautr všechno pomrzlo.
Až konečně přišel rok 1937 a ve Vyskytné bylo 8. února ustaveno družstvo pro elektrifikaci obce, jehož předsedou se stal Johann Spazal. Další pozoruhodnou obecní událostí byla dodávka sloupů pro rozvod ve vsi a pro přípojku do sousední Ježené. A pak to přišlo. Proud střídavý, střídavý... Přesně dne 15. října 1937 o půl třetí odpoledne byl zaveden do místní elektrické sítě ve Vyskytné. A hned potom se v pondělí 18. října slavilo ve Franzově hostinci zahájení elektrického svícení a přítomen byl dokonce i sám pan vrchní inspektor Ústředního svazu německých družstev v Praze pan Smital. Podle kronikáře se tak proud střídavý dostal takřka do všech domácností a také v kostele bylo provedeno elektrické osvětlení.
Zatím co proud klidně protékal dráty elektrického vedení, členové družstva dne 28. dubna 1938 bouřlivě zasedali. Také německý kronikář jim věnoval jeden tajuplný řádek v kronice a pak se rozjásal nad projevem Adolfa Hitlera o 10 milionech Němců, kteří se dostali v důsledku versaillské smlouvy do cizího područí, o převratu v Rakousku či velkému projevu Konráda Henleina. Jak vidno, elektrický proud přišel právě včas.
Zajímavý je v této souvislosti kronikářův záznam ze dne 26. září 1938. Toho dne odpoledne museli všichni Němci odevzdat svoje radiopřijímače, zatím co Čechům byly ponechány. Dne 3. října byla všechna zabavená rádia vrácena.
15. březen 1939 popsal kronikář do puntíčku. Od toho dne elektrický proud střídavý přestal lidi zajímat. Stal se samozřejmostí. Snad stojí za zmínku jen krátký zápis z kroniky ze dne 2. září 1939:
V noci kolem 11. hodiny bylo pozorováno nákladní auto Dolejšího z Dušejova, že má rozhlasový přijímač, kterým prováděl společný poslech varšavského vysílače. Auto bylo pak na silnici zastaveno a zabaveno.
Bylo co poslouchat. O pár dnů později obsadili Němci Varšavu.
Dne 6. září 1939 se z Vyskytné, Německé Vyskytné, musel odstěhovat český farář Prokeš i se svým rádiem do Dušejova.
Dne 27. dubna 1940 poslouchala německá děvčata v pracovním táboře RAD v bývalé české škole ve Vyskytné rádio.
Kronika končí bezvýznamným zápisem dne 1. října 1940. Od té doby německý kronikář August Siegl přestal jásat. Jen proud střídavý tekl a dál teče do Vyskytné. Už plných 70 let!
18. 9. 2007