A před námi je další procházka. Od té první uplynulo 60 let. Opět to bude prstem po zežloutlé mapě, tentokrát stabilního katastru z roku 1838. Mapa plná přesně vedených čar a čárek, jmen majitelů jednotlivých pozemků a čísel jejich domů a parcel. Už je vidím, jak s volskými potahy orají písčitou zem, jak vzduchem voní vadnoucí tráva a po podzimním nebi plují vodou naducaná oblaka. A ta vůně. Oráči i poutníku, postůj a obdivuj onen krásný boží svět.
Čas je běžec s dlouhým krokem a náš krok se den za dnem krátí. Už pomalu ale jistě zapomínáme na procházky a usedajíc do aut chvátáme. Honíme čas. Ale čas je usednout. Právě teď usednout a otevřít obecní kroniku Vyskytné nad Jihlavou. Psal se rok 1923 a místní kronikář August Siegl popsal svoji procházku po obvodu vyskytenského katastru. Nemohl se nezmínit o Hlávkovském kopci, kde jak píše, poutníkům poskytuje krásný pohled na ves zvanou tehdy Německá Vyskytná a rozhled do širého kraje lemovaného na jihozápadě zalesněným Antonínským vrchem. A není bez zajímavosti, že chvíli setrval i na onom zvláštním místě, kde už po několik generací plápolal za letního slunovratu oheň, odkud se oči pásly velebným obrazem zdejšího kraje a jím se v hloubi duše těšily. I on si všímá dlouhých pásů polí a na dně údolí tuší bublající Jiřínský potůček.
V roce 1995 jsem na ono místo upozornit ve sborníku Stříbrná Jihlava 1995, kde jsem mimo jiné poznamenal, že se nalézá asi 0,5 km severně od vsi a je na něm umístěno velké betonové hnojniště bývalého JZD. Nevábně vyhlížející prostor tehdy zaváněl hnojem a málo koho by napadlo, že odtud býval poetický výhled do kraje. Čas se změnil a jak patrno, změnám se nevyhnulo ani 21.století.
Otevírám Jihlavské listy, noviny kraje Vysočina, s datem 2. července 2010. Na druhé straně pročítám článek Petra Klukana z Vyskytné nad Jihlavou s názvem Kompostárna zapáchá, lidé píší petice. Zapáchá ono bájné místo spravované v současnosti brněnskou firmou Setra. Zapáchá místo opěvované kronikářem, ale i docela obyčejnými lidmi jdoucími na nedělní bohoslužby z Hlávkova do kostela sv Vavřince ve Vyskytné. Nesnesitelný zápach otravuje občany žijící dnes trvale ve Vyskytné, starousedlíky, i ty nové, kteří si přišli postavit svoje rodinné domečky do jedné z perspektivních vesnických lokalit naší krásné Českomoravské vysočiny.
A abych jen nešmátral v historii a současnost nepopisoval cizími slovy, v neděli dne 27. června t.r. jel jsem dopoledne autem do Ústí a chtě nechtě nemohl jsem neminout onu kompostárnu. Zápach bylo cítit už předem. Byl majestátní. Obehnán betonovou zdí trčel do kraje jak hrad Smradštejn. A jak se zdá, jeho mohutné smrduté věže obklopené pomyslným příkopem naplněným čistírenskými kaly odolávají dodnes všem nájezdům rozhořčených místních obyvatel či dobyvatel. Smrad je prevít. Smrad se jen tak nedá. Kterej smrad se kdy dobrovolně dal. A ani ta silnice nevypadala v době mého průjezdu příliš vábně. Hradní posádka Smradštejnu příliš nedbá na pořádek v podhradí. Skoro to vypadá, že hrad je obýván loupeživými rytíři napadajícími nic netušící daňové poplatníky v podhradí i vzdálenějších dědinách. Smrad smrdí. Ale lidi se jen tak nedaj a určitě daj tomu Smradštejnu na frak. V historii byly hrady loupeživých rytířů zbořeny. Jejich trosky můžeme na mnoha místech našeho kraje spatřit dodnes. Jednou bude dobit i Smradštejn. Určitě. A tak se i já připojuji touto formou na petici proti smradu u Vyskytné nad Jihlavou. Ať žije voňavá Vysočina!
Z Rounku, asi 2 km jižně od Vyskytné nad Jihlavou, t.č. jen s občasnou vůní šeříků a dřevařských závodů v Jihlavě