Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Nemusel to být věřící, mohl to být pouhý milovník zdejšího kraje, citlivý pozorovatel smutně vyhlížejících kamenných soklů zarostlých v trávě a křoviscích. Vsázel jsem na obyvatele Vyskytné. A čekal jsem a čekal... Marně. Nikdo si nenašel cestičku za krásnem. Nikdo se nenechal unést závěrečnými slůvky mojí tiché výzvy: Krajina je jako večerní šaty a kapličky, křížky, Boží muka - to jsou šperky, jež jí dodávají lesku... Díky všem, kdož se odhodlají k obnově a stálé péči o tyto památky! Díky těm, kdož se o ně dodnes vzorně starají!
Až jednou, po nedlouhých šesti létech jsem se konečně dočkal. Přišla ke mně tzv. náplava. Tak říkají starousedlíci těm, co nedávno přišli do Vyskytné a postavili si tady domek a spolu s rodinou se rozhodli žít uprostřed tiché vsi, v krásném prostředí obklopeném lesy, loučkami a potůčky. Bez dlouhých okolků jsme autem objeli všechna místa, změřili soklíky, navrhli výšku křížů a další podrobnosti a
hotovo.
Další čas už patřil panu Lubomíru Jonášovi. A dlužno dodat, že toho volného času nemá nezbyt. A jeho dalším dvěma pomocníkům, pánům Petrovi Dundáčkovi a Marku Pokornému. Jsou to zdatní chlapíci. A jejich dílo - jen se na ty křížky podívejte. No, řekněte, není to krása. Návrat líbezných míst do krajiny. A že to nebyla práce lehká. A také starost o peníze na nákup materiálu. Se všim si pan Jonáš dokázal poradit. Oslovil Fond kulturního dědictví, obdržel nadační příspěvek 15.000 Kč, a pak už jen s přáteli řezal, svařoval, natíral, kopal a rovnal, až se díla podařila. Čas určený pro realisaci tohoto projektu dodržel. Dílo se zdařilo! A mně nezbývá, než abych se hluboce sklonil a smekl svůj neviditelný velikánský klobouk ...
Je báječné, mít ve vsi takovou náplavu. Dala si do vínku občanské sdružení Zvony 2007. Lepší nová náplava, než staré páchnoucí bahno budižkničemů a pivních fachmanů.